Milí kamarádi a rodiče!                                                                                                    

Rádi se s Vámi podělíme o náš deník, kde si můžeTe přečíst o tom, jak prožíváme letošní školku v přírodě.

Den první aneb „Den indiánského kmene - poznání“

Naše cesta autobusem proběhla bez útrap – nikomu "špatně" nebylo, a tak jsme po 10 hod. dorazili zdárně do cíle – penzionu Solitary, Milovy. Nejprve jsme si zopakovali pravidla bezpečnosti a bezpečného chování v budově i během pobytu v přírodě. Také jsme si řekli, co dělat v „nouzových" situacích. A protože se sešly děti a paní učitelky z Jaselské i z Jiráskové, nezapomněli jsme se navzájem představit. Prohlédli jsme si nejbližší okolí hotelu a šli se ubytovat.

A jak bydlíme?

Jiráskova:

- Adámek s Teoškem

- Isabelka, Eliška, Izka s p. uč. Kristinou

- Teodorek, Bertík, s Adámkem a Tedíkem

- Kevinek, Julinka, Gretička, Verunka a Elenka na dvoupokoji s paní učitelkou Zuzkou

- Míša se Simonkem

- Ada s Bruníkem a Davídkem

- Prokůpek s Aničkou a p. uč. Blankou

- Annie, Magdalenka, Dorotka

Jaselská:

- Marcelka s Emičkou a Melanií

- Kačenka s Maruškou a Uljankou

- Petruška s Yaelkou

- Teodorek, Ninuška a Michelle s p. uč. Rose

Potom, co jsme se ubytovali a vybalili si své věci, jsme s chutí zdlábli oběd, trošku jsme si odpočinuli a vydali se na průzkum okolí. Navštívil nás náčelník indiánů – Bystré Oko. A tak se z nás stali, pro tento týden, indiáni. A aby z nás byli „OPRAVDOVÍ INDIÁNI“, musíme se toho ještě hodně naučit. Dnes jsme už zvládli indiánskou píseň „INDIÁNI TI SE MAJÍ, CELÝ DEN SI JENOM HRAJÍ, ….“ a pozdravem „HESO LEJ, JÁ JSEM INDIÁN ŠIKOVNEJ“ jsme se navzájem pozdravili. Náš kmen Stopařů (děti z Mateřídoušky) se ještě rozdělil na „Rychlíky“, kterým velí náčelnice Bystré oko (Zuzka) a „Zvědavá Lasička“ (Kristi) a „Duhový strom“ který má „na povel“ náčelnice Velká Medvědice“ (Blanka) a „Zářící Slunce“ (Rose). Avšak hlavním úkolem dnešního dne si bylo zvolit své indiánské jméno.   

Po večerní „kmenové radě“, kde jsme se navzájem představili svými indiánskými jmény, jsme s chutí zdlábli večeři a takto posilněni jsme si ještě pohráli na dětském hřišti, které je přímo u penzionu, a také si vyrobili indiánské čelenky. A potom … honem umýt, vyčistit zuby, společná pohádka...... a DOBROU NOC INDIÁNI!

Den druhý aneb „Den stromů”

Hned ráno jsme objevili indiánské pírko, a to jsme si zapíchli do naší indiánské čelenky, kterou jsme si včera vyrobili.

Po včerejším důkladném průzkumu okolí naší indiánské osady jsme se tentokrát vydali dál do lesa. Poznávali jsme stromy – jehličnaté i listnaté, počítali jsme různé druhy stromů, které jsme během naší výpravy objevili nebo jsme postavili domečky pro místní skřítky. Objímali jsme stromy a čerpali z nich energii. Vydali se k potůčku, kde jsme pozorovali žabky nebo jsme pouštěli lodičky ze šišek. Našli jsme si každý svůj strom a udělali si frotáž jeho kůry. Na stromech jsme počítali i letokruhy a na obřích kládách jsme si vyzkoušeli, jak umíme udržet rovnováhu.

A už se těšíme, co nás čeká zítra.

Den třetí aneb „Den květů a rostlin“

I přesto, že nám dnes příliš počasí nepřálo, i tak jsme vyrazili do přírody vybaveni holínkami a pláštěnkami. Během naší vycházky jsme poznávali různé květiny a byliny. Zároveň jsme si nasbírali maliní, jahodí, řebříček, mladé kopřivy, březové listí, a to vše s plánem si z našich bylin uvařit „indiánský čaj“.  V době největších dešťů jsme se pustili do zdobení našich indiánských oblečků. „Indiánská hazuka“ se nám moc povedla a všichni indiáni se už těší, až se v ní předvedou v Brně „bledým tvářím“ .

Společně jsme se naučili „Píseň stopařů“ a po setmění jsme se vydali „temným lesem“ po stopách „Velkého Manitou“. Ti největší odvážlivci se za ním vydali zcela sami, pouze za pomoci své „světlušky“ (baterky). Velký Manitou je všechny přivítal slovy: „Vzývám všechny indiánské víly, aby ochránily tvoje síly …“ a nechal je vstoupit do „posvátného lesa“. 

Den čtvrtý aneb „Den zvířat“

Během dopoledne jsme se vydali jsme na místní prérie, které obývají „divocí koně“. Když jsme se vraceli zpět do naší indiánské vesnice, nasbírali jsme v lese klacky na výrobu našich koní, protože „Každý správný indián, osedlá si koně sám!“ Na ponožku jsme si pak namalovali hlavu koníka a toho jsme si pojmenovali. A tak se v našem hřebčíně objevila jména jako Lilinka, Modrý Démon, Carlos, Mário nebo Luigi. Na našich konících jsme se projeli a potom je ustájili poblíž našeho indiánského totemu.

Protože nám včera počasí nepřálo, proběhla dnes také soutěž o nejdelší pampelišku a věřte nebo ne, ta úplně nejdelší měřila 72 cm.

Odpoledne jsme si nasbírali šišky a vydali se na lov. V úplné tichosti jsme se plížili lesem a hledali, co bychom ulovili. V houští jsme objevili bizona, kterého jsme společnými silami zdolali. Bizona jsme odnesli do naší indiánské vesnice, rozdělali si oheň a upekli si ho k večeři – mňam.

Nakonec jsme si společně zazpívali „naše“ indiánské písně a tím zakončili dnešní krásný den!

Den pátý aneb „Den Šamanů“

Poslední den našeho „indiánského dobrodružství“ nás čekala cesta za pokladem. Společně jsme se vydali lesem dle pokynů Velkého Manitoua. Abychom sebrali odvahu, zazpívali jsme si naší indiánskou hymnu a vydali se na cestu. Ta však nebyla jednoduchá. Museli jsme splnit mnoho úkolů, zodpovědět hromadu vědomostních otázek a překonat spoustu překážek – chodili jsme po kládách, přeskakovali kameny, brodili se „bažinami“, …  Na konci naší cesty nás čekal opravdový „indiánský poklad“!

Potom jsme společně vzdali úctu slunci, vodě, větru, zemi, zvěři a ohni indiánským tancem. Malovali jsme také na kameny „pro štěstí“, které nám zanechal sám Velký Manitou.

A to nebylo vše … ještě jsme museli sbalit kufry … a zítra se už vracíme zpět k "bledým tvářím" do Brna.

A tak se s Vámi loučí INDIÁNI Z MATEŘÍDOUŠKY

           a těšíme „na shledanou“ u autobusu!!!